Table of Contents  |  Headwords: Alphabetical - Frequency  |  Wordforms: Alphabetical - Frequency
Գրք. 3, Գլ. 14   [Յաղագս Ներքին Մխիթարութեան]Գրք. 3., Գլ. 14   [De interna consolatine]


14:0 Յաղագս խոկման գաղտնի դատաստանաց Աստուծոյ. զի մի՛ մեծամտեսցուք ընդ բարութիւնս:

14:0 De judiciis Dei occultis considerandis, ne extollamur in bonis:

14:1 Որոտաս յիս զդատաստանս քո, տէր. եւ ահիւ եւ դողութեամբ սասանեցուցանես զամենայն ոսկերս իմ. եւ զարհուրեալ է անձն իմ յոյժ: Յապուշ հարեալ կամ, ածեալ զմտաւ՝ զի երկինք ոչ են սուրբ առաջի քո: Եթէի հրեշտակս գտեր թիւրութիւն, եւ ոչ խնայեցեր, ընդ իս զի՞նչ լինիցի: Անկան աստեղք յերկնից, եւ ես հողս յի՞նչ յուսացեալ իցեմ: Որոց գործք գովելի թուէին, անկանի ստորինս. եւ որք ուտէին զհաց հրեշտակաց, տեսի՝ զի քաղցրացան նոցա եղջերք խոզից:

14:1 Intonas super me judicia tua, Domine, et timore ac tremore concutis omnia ossa mea et expavescit anima mea valde. Sto attonitus et considero, quia cæli non sunt mundi in conspectu tuo. Si in Angelis reperisti pravitatem, nec tamen epercisti, quid fiet de me. Ceciderunt stellæ de cælo, et ego pulvis quid præsumo? Quorum opra videbantur laudabilia, ceciderunt ad infima, et qui comedebant panem Angelorum, vidi siliquis delectari porcorum:

14:2 Ապա չիք ինչ սրբութիւն, թէ զձեռն քո տէր ամփոփես: Ոչինչ օգուտ է իմաստութիւն, եթէ յառաջնորդութենէ կասիս: Ոչինչ օգնէ արիութիւն, եթէի պահպանութենէ լռես: չիք աներկեւան ողջախոհութիւն, թէ ոչ այնմ լինիս հովանի: Ոչինչ օգտէ անձին պահպանութիւն, թէ ոչ մերձ կայ քո սուրբ հսկողութիւն: Զի թէ թողուս, ընկղմիմք եւ կորնչիմք. եւ թէ այց առնես, կանգնիմք եւ կենդանանամք. Իբր զի յողդողդ եմք, այլ քեւ հաստատիմք. գաղջանամք, այլ քեւ բորբոքիմք:

14:2 Nulla est ergo sanctitas, si manum tuam retrahas, Domine. Nulla sapientia prodest, si gubernare desistas. Nulla juvat fortitudo, si conservare desinas. Nulla secura castitas, si eam non protegas. Nulla propria prodest custodia, si non adsit tua sancta vigilantia. Nam relicti mergimur et perimus; visitati autem: vivimus et erigimur. Instabiles quippe sumus, sed propter te confirmamur; tepescimus, sed a te accendimur:

14:3 Ո՜վ, ո՛րպէս պարտ է ինձ խոնարհ եւ արհամարհ լինել յաչս անձին, եւ համարել զանձն չնչին, եթէ երեւեսցի յիս ինչ բարի: Քանի՜ արժան է ինձի խոր խոնարհել ընդ անքննին դատաստանօք քո, տէր. ուր ոչ այլ ինչ գտանեմ զիս, բայց ոչինչ: Ո՜վ անչափ ծանրութեանս, ո՜վ անսահման ծովուս, ուր ոչինչ գտանեմ յիմոցս՝ բայց զչքութիւն: Իսկ արդ ո՞ւր իցեն խորշք ծածկութեան փառաց, ո՞ւր վստահութիւնի կարծեցեալ առաքինութիւն: Ընկլան ամենայն սնոտի պարծանքի խորոց դատաստանաց քոցի վերայ իմ:

14:3 O, quam humiliter et abjecte mihi de me ipso sentiendum est, quam nihili pendendum est si quid boni videor habere. O, quam profunde me submittere debeo sub abyssalibus tuis judiciis, Domine; ubi nihil aliud me esse invenio, quam nihil et nihil. O, pondus immensum, o pelagus instransnatabile, ubi nihil de me reperio, quam in totum nihil. Ubi est ergo latebra gloriæ? Ubi confidentia de gloria concepta? Absorpta est omnis gloria vana in profunditate judiciorum tuorum super me:

14:4 Զի՞նչ է ամենայն մարմին առաջի քո. մի՞թէ պարծեսցի կաւ առաջի բրտի: Զիա՞րդ իշխեսցի յողն կալ մեծաբանութեամբ, որոյ սիրտ ընդ ձեռամբ է Աստուծոյ՝ ճշմարտութեամբ: Մի՛ հպարտացուսցէ զնա աշխարհ ամենայն, զոր ճշմարտութիւնն ընդ բռամբ ունի. եւ մի՛ յամենայն գովչաց բերանոյ չարժեսցի, որ զամենայն յոյս իւր յԱստուած հաստատեալ իցէ: Քանզի եւ որք խօսինն ինչ՝ ամենեւին ոչինչ են, զի ընդ բարբառոյ բանից պակասին: Այլ ճշմարտութիւն տեառն մնայ յաւիտեան:

14:4 Quid est omni caro in conspectu tuo? Numquid gloriabitur lutum contra formantem se? Quomodo potest erigi vaniloquio, cujus cor in veritate subjectum est Deo? Non eum totus mundus erigeret, quem sibi subjecit veritas. Nec omnium laudantium ore movebitur, qui totam spem suam in Deo firmavit. Nam et ipsi qui loquuntur, ecce omnes nihil, et deficient cum sonitu verborum. Veritas autem Domini manet in æternum:



Copyright (C) 2008-2022