10:0 Յաղագս խորշելոյ ‘ի դատարկ բանից:
| 10:0 De superfluitate verborum:
| 10:1 Զգոյշ լեր յամբոխէ մարդկան ըստ կարի. զի յոյժ խափանեն զրոյցք աշխարհային իրաց, թէպէտ եւ պարզմտութեամբ ասացեալ: Քանզի անդէն յունայնութիւն շաղախիմք, եւ ‘ի գերութիւն մատնիմք: Ո՞ տայր, թէ յոլովակի լռէի, եւ չլինէի ‘ի մէջ մարդկան: Այլ զի՞ է մեզ այդպէս յօժարամիտ բերիլ ‘ի խօսս եւ ‘ի զրոյցս, որ դուն ուրեք անխիղճ դառնամք ‘ի լռութիւն: Յայն սակս յօժարամիտ բերիմք ‘ի զրոյցս, զի ընդ միմեանս խօսակցութեամբ ‘ի միմեանց մխիթարել խնդրեմք. եւ զսիրտ մեր ‘ի պէսպէս խորհրդոց վաստակաւոր՝ սփոփել կամիմք: Եւ առ որս կարի իմն սէր եւ անձուկ ունիմք, կամ զորս հակառակ մեզ կարծեմք, զայնց մտադիւրագոյն եւս կամ է մեզ խօսել եւ խորհել:
| 10:1 Caveas tumultum hominum, quantum potes. Multum nam impedit tractatus fæcularium gestorum, etiamsi simplici intentione proferantur. Cito enim inquinamur vanitate et captivamur. Vellem me pluries tacuisse, et inter homines non fuisse. Sed quare tam frequenter loquimur, et invicem fabulamur, cum tamen sine læsione conscientiæ raro ad silentium redimus? Ideo tam frequenter loquimur, quia per multas locutiones ad invicem consolari quærimus, et cor diversis cogitationibus fatigatum optamus relevare, et multum libenter, de his quæ diligimus, seu cupimus, vel quæ nobis sentimus contraria, libet loqui et cogitare:
| 10:2 Բայց աւա՜ղ, զի բազում անգամ զուր տարապարտուց զայս առնեմք: Քանի արտաքինս այս մխիթարութիւն՝ ներքին եւ աստուածային մխիթարութեան ոչ փոքր վնաս գործէ: Վասն այսորիկ հսկել պարտ է եւ կալ յաղօթս, զի մի՛ դատարկ անցցէ ժամանակն: Եթէ արժան եւ օգուտ իցէ խօսել, որ ինչ ‘ի շինութիւն է՝ զայն խօսեաց: Ի չար սովորութենէ, եւ ‘ի հեղգութենէ յառաջադիմութեան մերոյ է բազում անգամ բերանոյ մերոյ անպահպանութիւն: Բայց զհոգեւոր իրաց խօսս առնել՝ ոչ սակաւ օգուտ է հոգեւոր զարգացման, մանաւանդ՝ ուր համամիտք եւ համաշունչք յանուն տեառն միաբանեալ իցեն:
| 10:2 Sed proh dolor sæpe inaniter, et frustra. Nam hæc exterior consolatio interioris et divinæ consolationis non modicum detrimentum est. Ideo vigilandum est et orandum ne tempus otiose transeat. Si loqui licet et expedit, quæ ædificabilia sunt loquere. Malus usus et negligentia profectus nostri multum facit ad incustodiam oris nostri. Juvat tamen non parum ad profectum spiritualem devota spiritualium rerum collatio, maxime ubi pares animo et spiritu in Deo sibi sociantur:
|
Copyright (C) 2008-2022 |